Zase se blíží ten čas, kdy musíte pro svého blízkého vybrat nějaký dárek. Můžou to být narozeniny, svátek, Vánoce, výročí, ale taky svatba, nebo kolaudace nového bydlení. Máte svou drahou polovičku, rodinu, příbuzného nebo kamaráda opravdu rád, ale výběr dárku je prostě vždycky problém. Snažíte se být originální, ale ne trapně výstřední. Musí to být trochu osobní, ale nesmí to být nudné. Hlavně chcete druhého potěšit a dát mu něco, u čeho si na vás vždycky vzpomene. Nemyslíte to špatně a druhého mát fakt rád, ale NIKOHO vybírání dárku nikdy nenaplňovalo.

Každopádně, víte jak to celé taky může dopadnout? 

Koupíte dárek, se kterým už od počátku nebudete spokojeni, ale říkáte si, že to třeba klapne a nějakým zázrakem potěší. Dojde na den D, ale už při předávání vidíte, že to nebude hitparáda. Váš blízký si s vámi třese rukou mlčky a rudě se dívající na to, co mu dáváte. Vy se cítíte jako hlupák a on ví, že neví, co s tím bude dělat. Odvětí vám slovy "děkuju moc" a tím to končí.  Po nějaké době ale dárek přeci jen najde využití! Dopadne totiž jako vycpávka dna zaprášeného šuplíku, nebo jako putovní dárková trofej, která bude předána při první příležitosti někomu jinému a ten jiný ji zase předá dalšímu. K tomu se vám ale samozřejmě nikdo nikdy dobrovolně nepřizná, přijdete na to až časem a pravděpodobně úplně náhodou. 

Proč vám povídám o něčem takovém? Protože tímhle jsem si prošel hned několikrát. Jak asi chápete, dávání dárků je pro mě hodně nekomfortní záležitost.